^ 1.Samuelova
1 |2| 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
1S 2,1 I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.
1S 2,2 Neníť žádný [tak] svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe, neníť žádný [tak] silný jako Bůh náš.
1S 2,3 Nemluvtež již více hrdě, [a] nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování [jeho] jemu nepochybují.
1S 2,4 Lučiště [i] silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.
1S 2,5 Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali [lačněti], tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest.
1S 2,6 Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.
1S 2,7 Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.
1S 2,8 Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby [je] posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy jsou stěžeje země, na nichž založilokršlek.
1S 2,9 [Onť] ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.
1S 2,10 Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého.
1S 2,11 I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí.
1S 2,12 Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.
1S 2,13 Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý,
1S 2,14 [A] vrazil [jej] do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.
1S 2,15 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové.
1S 2,16 Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.
1S 2,17 I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.
1S 2,18 Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným.
1S 2,19 A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.
1S 2,20 I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.
1S 2,21 Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.
1S 2,22 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy.
1S 2,23 I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.
1S 2,24 Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův.
1S 2,25 Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.
1S 2,26 Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.
1S 2,27 I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově?
1S 2,28 A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, [a] aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských.
1S 2,29 Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku [tomto]? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.
1S 2,30 Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup [to] ode mne; nebo [těch], kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.
1S 2,31 Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém.
1S 2,32 A viděti budeš protivníka v příbytku [Páně], ve všem, čehož [Bůh] štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny.
1S 2,33 A ačkoli nevyhladím [do konce] muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém.
1S 2,34 A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.
1S 2,35 Vzbudím pak sobě kněze věrného, [kterýž] vedlé srdce mého a vedlé duše mé [vše] konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny.
1S 2,36 A budeť, že kdožkoli pozůstane z domu tvého, přijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba, a řekne: Připusť mne, prosím, k jedné třídě kněžské, abych jedl chléb.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz