^ Numeri
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 |14| 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
Nu 14,1 Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc.
Nu 14,2 A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a řeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli!
Nu 14,3 A proč Hospodin vede nás do země té, abychom padli od meče, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta?
Nu 14,4 I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta.
Nu 14,5 Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím shromáždění synů Izraelských.
Nu 14,6 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá,
Nu 14,7 A mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá.
Nu 14,8 Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí.
Nu 14,9 Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo [jako] chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich.
Nu 14,10 Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským.
Nu 14,11 I řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem činil u prostřed nich?
Nu 14,12 Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak učiním v národ veliký a silnější, nežli jest tento.
Nu 14,13 I řekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíť to Egyptští, z jejichž prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své,
Nu 14,14 A řeknou s obyvateli země té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostřed lidu tohoto, [a] že jsi okem v oko spatřován byl, ó Hospodine, a oblak tvůj stál nad nimi, a v sloupě oblakovém předcházel jsi je ve dne, a v sloupě ohnivém v noci),
Nu 14,15 Když tedy zmoříš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteříž slyšeli pověst o tobě, říkajíce:
Nu 14,16 Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země, kterouž jim s přísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti.
Nu 14,17 Nyní tedy, prosím, nechať jest zvelebena moc Páně, jakož jsi mluvil, řka:
Nu 14,18 Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící nepravost a přestoupení, kterýž však z vinného nečiní nevinného, ale navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení.
Nu 14,19 Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto, [jakž vyšel] z Egypta až dosavad.
Nu 14,20 I řekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého.
Nu 14,21 A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi,
Nu 14,22 Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této, a [kteříž] pokoušeli mne již desetkát, aniž uposlechli hlasu mého,
Nu 14,23 Neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá.
Nu 14,24 Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji.
Nu 14,25 Ale [poněvadž] Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraťte se zase zítra, a beřte se na poušť cestou k moři Rudému.
Nu 14,26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovia Aronovi, řka:
Nu 14,27 Až dokud [snášeti] budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně? [Až dokud] reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti budu?
Nu 14,28 Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž jste mluvili v uši mé:
Nu 14,29 Na poušti této padnou mrtvá těla vaše, a všickni, kteříž jste sečteni, podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteříž jste reptali proti mně,
Nu 14,30 Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou, [přisáhl jsem], že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun.
Nu 14,31 Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli.
Nu 14,32 Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této.
Nu 14,33 A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let, a ponesou [pokutu] smilství vašeho, až do konce vyhynou těla vaše na poušti.
Nu 14,34 Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, [totiž] čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok [počítaje], ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte [pomstu] svého odtržení se ode mne.
Nu 14,35 Já Hospodin mluvil jsem, že to učiním všemu tomuto množstí zlému, kteréž se zrotilo proti mně; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou.
Nu 14,36 Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té, a kteříž, navrátivše se, uvedli v reptání proti němu všecko množství to, haněním ošklivíce zemi,
Nu 14,37 Ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou [těžkou] zemřeli před Hospodinem.
Nu 14,38 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, živi zůstali z mužů těch, kteříž chodili k vyšetření země.
Nu 14,39 Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal lid velmi.
Nu 14,40 A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a řekli: Aj, my [hotovi jsme], abychom šli k místu, o němž mluvil Hospodin; nebo jsme zhřešili.
Nu 14,41 Jimž řekl Mojžíš: Proč jest to, že vy přestupujete přikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde.
Nu 14,42 Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostřed vás, abyste nebyli poraženi od nepřátel vašich.
Nu 14,43 Amalechitský zajisté a Kananejský [jest] tu před vámi, a padnete od meče, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž [také] Hospodin bude s vámi.
Nu 14,44 Oni pak předce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanů.
Nu 14,45 Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteříž bydlili na těch horách, a porazili je, a potírali je až do Horma.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz