^ Jakub
|1| 2 3 4 5
Jk 1,1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
Jk 1,2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
Jk 1,3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
Jk 1,4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
Jk 1,5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž [jí] od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
Jk 1,6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
Jk 1,7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
Jk 1,8 Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
Jk 1,9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
Jk 1,10 A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
Jk 1,11 Nebo [jakož] slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
Jk 1,12 Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
Jk 1,13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
Jk 1,14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
Jk 1,15 Potom žádost když počně, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
Jk 1,16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Jk 1,17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani [pro] obrácení se [jinam] zastínění.
Jk 1,18 [On] proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Jk 1,19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, [ale] zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
Jk 1,20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
Jk 1,21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Jk 1,22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
Jk 1,23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
Jk 1,24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
Jk 1,25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by [v něm], ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
Jk 1,26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
Jk 1,27 Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, [a] ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz