^ Kazatel
1 2 |3| 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Kaz 3,1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem [svou] chvíli.
Kaz 3,2 [Jest] čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
Kaz 3,3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
Kaz 3,4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
Kaz 3,5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
Kaz 3,6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
Kaz 3,7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
Kaz 3,8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
Kaz 3,9 Co [tedy] má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
Kaz 3,10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
Kaz 3,11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
Kaz 3,12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
Kaz 3,13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
Kaz 3,14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
Kaz 3,15 To, což bylo, [i] nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
Kaz 3,16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
Kaz 3,17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam [bude] čas každému předsevzetí i každému skutku.
Kaz 3,18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
Kaz 3,19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
Kaz 3,20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
Kaz 3,21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Kaz 3,22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz