^ Skutky
1 2 3 |4| 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
Sk 4,1 A když oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží, a úředník chrámu a saduceové,
Sk 4,2 Těžce to nesouce, že lid učili, a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.
Sk 4,3 I vztáhli na ně ruce, a vsadili je do žaláře až do jitra, nebo již byl večer.
Sk 4,4 Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců.
Sk 4,5 Stalo se pak nazejtří, že se sešla knížata jejich, a starší, a zákonníci v Jeruzalémě,
Sk 4,6 A Annáš nejvyšší kněz {biskup}, a Kaifáš, a Jan a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze {biskupa}.
Sk 4,7 I postavivše je mezi sebou, otázali se: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?
Sk 4,8 Tehdy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští,
Sk 4,9 Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému, kterak by on zdráv učiněn byl:
Sk 4,10 Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho [jméno] tento stojí před vámi zdravý.
Sk 4,11 Toť jest ten kámen za nic položený od vás stavitelů, kterýž jest v hlavu úhelní.
Sk 4,12 A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.
Sk 4,13 I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.
Sk 4,14 Člověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim.
Sk 4,15 I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,
Sk 4,16 Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že zjevný zázrak stal se skrze ně, všechněm přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme zapříti.
Sk 4,17 Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.
Sk 4,18 I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani neučili ve jménu Ježíšovu.
Sk 4,19 Tedy Petr a Jan odpovídajíce jim, řekli: Jest-li to spravedlivé před oblíčejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte.
Sk 4,20 Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.
Sk 4,21 A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.
Sk 4,22 Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.
Sk 4,23 A jsouce propuštěni, přišli k svým, a pověděli, co k nim přední kněží {biskupové} a starší mluvili.
Sk 4,24 Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,
Sk 4,25 Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč se bouřili národové, a lidé myslili marné věci?
Sk 4,26 Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti pomazanému jeho.
Sk 4,27 Právěť se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Heródes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,
Sk 4,28 Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.
Sk 4,29 A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich, a dejž služebníkům svým mluviti slovo své svobodně a směle,
Sk 4,30 Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše.
Sk 4,31 A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně.
Sk 4,32 Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné.
Sk 4,33 A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim.
Sk 4,34 Žádný zajisté mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole neb domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali,
Sk 4,35 A kladli před nohy apoštolské. I bylo rozdělováno to jednomu každému, jakž komu potřebí bylo.
Sk 4,36 Jozes pak, kterýž přijmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení), z pokolení Levítského, z Cypru rodem,
Sk 4,37 Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz