^ Jan
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 |12| 13 14 15 16 17 18 19 20 21
J 12,1 Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.
J 12,2 I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s ním.
J 12,3 Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.
J 12,4 Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:
J 12,5 Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?
J 12,6 To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zlodej byl, a měšec měl, a to, což [do něho] kladeno bylo, nosil.
J 12,7 Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to.
J 12,8 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
J 12,9 Zvěděl pak zástup veliký z Židů, že by tu byl. I přišli, ne pro Ježíše toliko, ale také aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
J 12,10 Radili se pak přední kněží {biskupové}, aby i Lazara zamordovali.
J 12,11 Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.
J 12,12 Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,
J 12,13 Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský.
J 12,14 I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:
J 12,15 Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě.
J 12,16 Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili.
J 12,17 Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu, a vzkřísil jej z mrtvých.
J 12,18 Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.
J 12,19 Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm.
J 12,20 Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.
J 12,21 Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.
J 12,22 Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi.
J 12,23 A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
J 12,24 Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
J 12,25 Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.
J 12,26 Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec.
J 12,27 Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.
J 12,28 Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím.
J 12,29 Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
J 12,30 Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.
J 12,31 Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.
J 12,32 A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.
J 12,33 (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)
J 12,34 Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?
J 12,35 Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.
J 12,36 Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.
J 12,37 A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, [však] neuvěřili v něho,
J 12,38 Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu, a rámě Páně komu jest zjeveno?
J 12,39 Protoť nemohli věřiti, že opět Izaiáš řekl:
J 12,40 Oslepil oči jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
J 12,41 To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho, a mluvil o něm.
J 12,42 A ačkoli mnozí i z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali, aby ze školy nebyli vyobcování.
J 12,43 Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.
J 12,44 Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal.
J 12,45 A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.
J 12,46 Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.
J 12,47 A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět.
J 12,48 Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.
J 12,49 Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.
J 12,50 A vím, že přikázaní jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz