^ Leviticus
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 |14| 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27
Lv 14,1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Lv 14,2 Tento bude řád při malomocném v den očišťování jeho: K knězi přiveden bude.
Lv 14,3 I vyjde kněz ven z stanů a pohledí [na něj], a uzří-li, že uzdravena jest rána malomocenství malomocného:
Lv 14,4 Rozkáže kněz tomu, kterýž se očišťuje, vzíti dva vrabce živé a čisté, a dřevo cedrové, a červec dvakrát barvený, a yzop.
Lv 14,5 I rozkáže kněz zabiti vrabce jednoho, [a vycediti krev z něho] do nádoby hliněné nad vodou živou.
Lv 14,6 A vezme vrabce živého a dřevo cedrové, též červec dvakrát barvený, a yzop, a omočí to [všecko] i s vrabcem živým ve krvi vrabce zabitého nad vodou živou.
Lv 14,7 Tedy pokropí toho, kterýž se očišťuje od malomocenství, sedmkrát, a za čistého jej vyhlásí, i pustí vrabce živého na pole.
Lv 14,8 Ten pak, kterýž se očišťuje, zpéře roucho své a oholí všecky vlasy své, umyje se vodou, a čistý bude. Potom vejde do táboru, a bydliti bude vně, nevcházeje do stanu svého za sedm dní.
Lv 14,9 Dne pak sedmého sholí všecky vlasy své, hlavu i bradu svou, i obočí své, a tak všecky vlasy své sholí; zpéře také roucha svá a tělo své umyje vodou, a tak očistí se.
Lv 14,10 Dne pak osmého vezme dva beránky bez poškvrny, a ovci jednu roční bez poškvrny, a tři desetiny efi mouky bělné [k] oběti suché, olejem zadělané, a oleje jednu mírku.
Lv 14,11 Kněz pak, kterýž očišťuje, postaví toho člověka očišťujícího se s těmi věcmi před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.
Lv 14,12 I vezme kněz beránka jednoho, kteréhožto obětovati bude v obět za hřích, a mírku oleje, a obraceti bude tím sem i tam [v obět] obracení před Hospodinem.
Lv 14,13 A zabije beránka toho na místě, kdež se zabijí obět za hřích a obět zápalná, [totiž] na místě svatém; nebo jakož obět za hřích, [tak] obět za vinu knězi přináleží, svatá svatých jest.
Lv 14,14 I vezme kněz krve z oběti za hřích, a pomaže [jí] kraje ucha pravého [člověka toho], kterýž se očišťuje, a palce ruky jeho pravé, a palce nohy jeho pravé.
Lv 14,15 Vezme také kněz z té mírky oleje, a naleje na ruku svou levou.
Lv 14,16 A omoče prst svůj pravý v tom oleji, kterýž má na ruce své levé, pokropí z něho prstem svým sedmkrát před Hospodinem.
Lv 14,17 Z ostatku pak oleje toho, kterýž má na ruce své, pomaže kněz kraje ucha pravého [člověka toho], kterýž se očišťuje, a palce pravé ruky jeho, a palce pravé nohy jeho, na krev oběti za vinu.
Lv 14,18 Což pak zůstane oleje, kterýž jest v ruce kněze, pomaže tím hlavy [toho], kterýž se očišťuje; a tak očistí jej kněz před Hospodinem.
Lv 14,19 Učiní také kněz obět za hřích, a očistí očišťujícího se od nečistoty jeho. A potom zabije obět zápalnou.
Lv 14,20 I bude obětovati kněz tu obět zápalnou, i obět suchou na oltáři; a tak očistí jej, i bude čistý.
Lv 14,21 Jestliže pak bude chudý, tak že by s to býti nemohl, tedy vezme jednoho beránka v obět za provinění, k obracení jí sem i tam pro očištění své, a desátý díl mouky bělné olejem zadělané k oběti suché, a mírku oleje,
Lv 14,22 Též dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, kteréž by mohl míti, a bude jedno v obět za hřích, a druhé v obět zápalnou.
Lv 14,23 I přinese je v osmý den očišťování svého knězi, ke dveřům stánku úmluvy před Hospodina.
Lv 14,24 Tedy kněz vezma beránka oběti za vinu a mírku oleje, obraceti je bude sem i tam [v obět] obracení před Hospodinem.
Lv 14,25 I zabije beránka oběti za provinění, a vezma krve z oběti za provinění, pomaže [jí] kraje ucha pravého [člověka toho], kterýž se očišťuje, a palce ruky jeho pravé, a palce nohy jeho pravé.
Lv 14,26 Oleje také naleje kněz na ruku svou levou.
Lv 14,27 A [omoče] prst svůj pravý v oleji, kterýž bude na ruce jeho levé, pokropí jím sedmkrát před Hospodinem.
Lv 14,28 Pomaže také kněz olejem, kterýž má na ruce své, kraje ucha pravého [toho], kdož se čistí, a palce pravé ruky jeho, a palce pravé nohy jeho, na místě krve z oběti za vinu.
Lv 14,29 Což pak zůstává oleje, kterýž jest v ruce kněze, pomaže jím hlavy [toho], kterýž se očišťuje; a tak očistí jej před Hospodinem.
Lv 14,30 Tolikéž učiní i s hrdličkou jednou aneb s holoubátkem z těch, kteréž zjednati mohl.
Lv 14,31 Z těch, kterýchž dostati mohl, [obětovati] bude jedno za hřích a druhé v obět zápalnou s obětí suchou; a tak očistí kněz očišťujícího se před Hospodinem.
Lv 14,32 Ten jest zákon toho, na komž by se ukázala rána malomocenství, [a] kterýž by nemohl býti [s ty věci] k očištění svému [přináležité].
Lv 14,33 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka:
Lv 14,34 Když vejdete do země Kananejské, kterouž já vám za dědictví dávám, a dopustil bych ránu malomocenství na některý dům země, kterouž vládnouti budete,
Lv 14,35 Tedy přijde hospodář domu a oznámí knězi řka: Zdá mi se, jako by byla rána [malomocenství] na domě.
Lv 14,36 I rozkáže kněz vyprázdniti dům, dříve než by všel [do něho] hleděti na tu ránu, aby nebylo poškvrněno něco z těch věcí, kteréž v domě jsou. Potom pak vejde, aby pohleděl na ten dům.
Lv 14,37 Tedy vida ránu tu, uzří-li, že rána jest na stěnách domu, [totiž] důlkové názelení aneb náčervení, a na pohledění jsou nižší než stěna [jinde]:
Lv 14,38 Vyjde kněz z domu toho ke dveřím jeho, a dá zavříti dům ten za sedm dní.
Lv 14,39 A v den sedmý navrátí se kněz, a uzří-li, ano se rozmohla rána na stěnách domu toho:
Lv 14,40 Rozkáže vyníti kamení, na němž by rána taková byla, a vyvrci je ven za město na místo nečisté.
Lv 14,41 Dům pak rozkáže vystrouhati vnitř všudy vůkol; a vysypou prach ten, kterýž sstrouhali, vně za městem na místo nečisté.
Lv 14,42 A vezmouce jiné kamení, vyplní jím místo onoho kamení; tolikéž hliny jiné vezmouce, vymaží dům.
Lv 14,43 Pakliť by se navrátila rána, a vzrostla by v tom domě po vyvržení kamení a vystrouhání domu, i po vymazání jeho,
Lv 14,44 Tedy vejda kněz, uzří-li, an se rozmohla rána v domě, malomocenství rozjídající se jest v tom domě, nečistý jest.
Lv 14,45 I rozboří ten dům [a] kamení jeho, i dříví jeho, a všecko mazání domu toho, a vynosí ven za město na místo nečisté.
Lv 14,46 Jestliže by pak kdo všel do domu toho v ten čas, když zavřín byl, nečistý bude až do večera.
Lv 14,47 A jestliže by kdo spal v tom domě, zpéře roucha svá; tolikéž jestliže by kdo jedl v tom domě, zpéře roucha svá.
Lv 14,48 Jestliže by pak kněz vejda tam, uzřel, že se nerozmohla rána v domě po obnovení jeho, tedy za čistý vyhlásí dům ten; nebo uzdravena jest rána [jeho].
Lv 14,49 A vezma k očištění domu toho dva vrabce a dřevo cedrové, a červec dvakrát barvený a yzop,
Lv 14,50 I zabije vrabce jednoho, [a vycedí krev] do nádoby hliněné nad vodou živou.
Lv 14,51 A vezme dřevo cedrové a yzop, a červec dvakrát barvený, a vrabce živého, omočí to všecko ve krvi vrabce zabitého a u vodě živé, a pokropí domu toho sedmkrát.
Lv 14,52 A tak když očistí dům ten krví vrabce a vodou živou a ptákem živým, dřevem cedrovým, yzopem a červcem dvakrát barveným:
Lv 14,53 Vypustí ven vrabce živého z města na pole, a očistí dům ten, [i] budeť čistý.
Lv 14,54 Ten jest zákon o všeliké ráně malomocenství a poškvrny černé,
Lv 14,55 A malomocenství roucha i domu,
Lv 14,56 I otekliny, prašiviny a poškvrny pobělavé,
Lv 14,57 K ukázání, kdy jest kdo čistý, aneb kdy jest kdo nečistý. Tenť jest zákon malomocenství.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz