^ Deuteronomium
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 |22| 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34
Dt 22,1 Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, [ale] přivedeš je až k bratru svému.
Dt 22,2 Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po něm neptal bratr tvůj, a navrátíš mu je.
Dt 22,3 Tolikéž učiníš s oslem jeho, s oděvem jeho, také i se všelikou věcí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí.
Dt 22,4 Vida osla bratra svého aneb vola jeho [pod břemenem] ležící na cestě, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš.
Dt 22,5 Žena nebude nositi oděvu mužského, aniž se obláčeti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli činí to.
Dt 22,6 Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka seděla by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými,
Dt 22,7 Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě, aby tobě dobře bylo, a abys prodlil dnů [svých].
Dt 22,8 Když bys stavěl dům nový, udělej zabradla [vůkol] střechy své, abys neuvedl viny krve na dům svůj, když by kdo upadl s něho.
Dt 22,9 Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene, aby nebyl poškvrněn užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice.
Dt 22,10 Nebudeš orati volem a oslem spolu.
Dt 22,11 Neoblečeš roucha z rozdílných věcí, z vlny a lnu setkaného.
Dt 22,12 Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého, jímž se odíváš.
Dt 22,13 Když by pojal někdo ženu, a všel by k ní, a [potom] měl by ji v nenávisti,
Dt 22,14 A dal by příčinu k řečem o ní, v zlou pověst ji obláčeje a mluvě: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou:
Dt 22,15 Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou [znamení] panenství děvečky k starším města svého k bráně.
Dt 22,16 A dí otec děvečky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má.
Dt 22,17 A hle, sám příčinu dal řečem [o ní], mluvě: Nenalezl jsem při dceři tvé panenství, a teď hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to před staršími města.
Dt 22,18 Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou,
Dt 22,19 A uloží jemu pokutu sto [lotů] stříbra, kteréž dají otci děvečky, proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své.
Dt 22,20 Jináč byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství při děvečce:
Dt 22,21 Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího, a uházejí ji lidé města toho kamením, a umře; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v domě otce svého. Tak odejmeš zlé z prostředku sebe.
Dt 22,22 Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele.
Dt 22,23 Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v městě, obýval by s ní:
Dt 22,24 Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a umrou, děvečka, proto že nekřičela, [jsuci] v městě, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého.
Dt 22,25 Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou, a násilí jí učině, obýval by s ní: smrtí umře muž ten sám,
Dt 22,26 Děvečce pak nic neučiníš. Nedopustila se hříchu hodného smrti; nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i při této věci.
Dt 22,27 Na poli zajisté nalezl ji; křičela děvečka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil.
Dt 22,28 Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi:
Dt 22,29 Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své.
Dt 22,30 Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz