^ Marek
1 2 3 4 |5| 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
Mk 5,1 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
Mk 5,2 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
Mk 5,3 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati,
Mk 5,4 Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti.
Mk 5,5 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
Mk 5,6 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
Mk 5,7 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
Mk 5,8 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
Mk 5,9 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho.
Mk 5,10 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
Mk 5,11 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
Mk 5,12 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
Mk 5,13 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům), i ztonuli v moři.
Mk 5,14 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo.
Mk 5,15 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se.
Mk 5,16 A kteříž to viděli, vypravovali jim,kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích.
Mk 5,17 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
Mk 5,18 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl.
Mk 5,19 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.
Mk 5,20 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
Mk 5,21 A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře.
Mk 5,22 A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho.
Mk 5,23 A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
Mk 5,24 I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej.
Mk 5,25 (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
Mk 5,26 A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
Mk 5,27 Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho.
Mk 5,28 Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
Mk 5,29 A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
Mk 5,30 A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
Mk 5,31 I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
Mk 5,32 I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila.
Mk 5,33 Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
Mk 5,34 On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
Mk 5,35 A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
Mk 5,36 Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
Mk 5,37 I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
Mk 5,38 I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
Mk 5,39 I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí.
Mk 5,40 I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
Mk 5,41 A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím), vstaň.
Mk 5,42 A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
Mk 5,43 A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz