^ Genesis
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 |32| 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50
Gn 32,1 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.
Gn 32,2 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží [jest] toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.
Gn 32,3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, [do] kraje Idumejského.
Gn 32,4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.
Gn 32,5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.
Gn 32,6 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.
Gn 32,7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.
Gn 32,8 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude [aspoň] zadní houf zachován.
Gn 32,9 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,
Gn 32,10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.
Gn 32,11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.
Gn 32,12 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.
Gn 32,13 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:
Gn 32,14 [Totiž] dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,
Gn 32,15 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.
Gn 32,16 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.
Gn 32,17 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Čí jsi? a kam jdeš? a čí jest to [stádo] před tebou?
Gn 32,18 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, [a] dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám [jde] za námi.
Gn 32,19 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.
Gn 32,20 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.
Gn 32,21 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.
Gn 32,22 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.
Gn 32,23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také [i vše], což měl.
Gn 32,24 A zůstal Jákob sám; a [tu] zápasil s ním muž až do svitání.
Gn 32,25 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.
Gn 32,26 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.
Gn 32,27 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.
Gn 32,28 I dí: Nebude více nazýváno jménotvé [toliko] Jákob, ale [také] Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.
Gn 32,29 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.
Gn 32,30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem [prý] viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.
Gn 32,31 I vzešlo mu slunce, když pominul [místa toho] Fanuel, a kulhal na nohu svou.
Gn 32,32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne [té] žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz