^ Izaiáš
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 |57| 58 59 60 61 62 63 64 65 66
Iz 57,1 Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, [a] žádnýnerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,
Iz 57,2 Že dochází pokoje, [a] odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.
Iz 57,3 Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.
Iz 57,4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?
Iz 57,5 Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.
Iz 57,6 Mezi hladkými kameny potočními [jest] díl tvůj. Tiť [jsou], ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?
Iz 57,7 Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.
Iz 57,8 Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc [je] prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, [kdež] místo oblíbíš.
Iz 57,9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.
Iz 57,10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.
Iz 57,11 A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?
Iz 57,12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.
Iz 57,13 Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.
Iz 57,14 Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.
Iz 57,15 Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano [i] s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha [přebývám], obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.
Iz 57,16 Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, [kteréž] jsem já učinil.
Iz 57,17 Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.
Iz 57,18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.
Iz 57,19 Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.
Iz 57,20 Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.
Iz 57,21 Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz