^ Lukáš
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 |12| 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
L 12,1 A v tom, když se na tisíce lidu sešlo, tak že jedni druhé velmi tlačili, počal mluviti k učedlníkům svým: Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů, kterýž jest pokrytství.
L 12,2 Neboť nic není skrytého, což by nemělo býti zjeveno; aniž jest co tajného, ješto by nemělo býti zvědíno.
L 12,3 Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste v uši šeptali v pokojích, hlásánoť bude na střechách.
L 12,4 Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, kteříž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili.
L 12,5 Ale ukážiť vám, koho se máte báti: Bojte se toho, kterýž, když zabije, má moc uvrci do pekelného ohně. Jistě pravím vám, toho se bojte.
L 12,6 Zdaliž nebývá pět vrabečků prodáváno za dva penížky? A jeden z nich není v zapomenutí před Bohem.
L 12,7 Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni v počtu jsou. Protož nebojtež se, mnohoť vy vrabečků převyšujete.
L 12,8 Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími.
L 12,9 Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími.
L 12,10 A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno.
L 12,11 Když pak vás voditi budou do škol a k vládařům a k mocným, nepečujte, kterak aneb co byste odpovídali, aneb co byste mluvili.
L 12,12 Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu,co byste měli mluviti.
L 12,13 I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví.
L 12,14 A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcím aneb děličem nad vámi?
L 12,15 I řekl jim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.
L 12,16 Pověděl pak jim podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.
L 12,17 I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své.
L 12,18 I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své, a větších nastavím, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.
L 12,19 A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pí, měj dobrou vůli.
L 12,20 I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?
L 12,21 Takť jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý.
L 12,22 Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďte pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.
L 12,23 Život více jest nežli pokrm, i tělo nežli oděv.
L 12,24 Patřte na havrany, žeť nesejí, ani nežnou, a nemají špižírny {pivnice}, ani stodoly a však Bůh živí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?
L 12,25 A kdož pak z vás pečlivě mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?
L 12,26 Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč se o jiné věci staráte?
L 12,27 Patřte na kvítí, kterak rostou, nedělají, ani předou, pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto.
L 12,28 A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry?
L 12,29 I vy nehledejtež toho, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to roztržité mysli buďte.
L 12,30 Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají, Otec pak váš ví, že těch věcí potřebujete.
L 12,31 Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.
L 12,32 Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.
L 12,33 Prodávejte statky své, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne v nebesích, kdež zloděj dojíti nemůž, aniž mol kazí.
L 12,34 Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše.
L 12,35 Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící.
L 12,36 A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu.
L 12,37 Blaze služebníkům těm,kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí. Amen pravím vám, že přepáše se, a vsadí je za stůl, a chodě, bude jim sloužiti.
L 12,38 A přišel-liť by v druhé bdění, a pakliť by v třetím bdění přišel, a tak [je] nalezl, blahoslavení jsou ti služebníci,
L 12,39 Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.
L 12,40 Protož i vy buďte hotovi, nebo v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde.
L 12,41 I řekl jemu Petr: Pane, nám-li pravíš toto podobenství, čili všechněm?
L 12,42 I dí Pán: Kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm?
L 12,43 Blahoslavený služebník ten, kteréhož, když by přišel pán jeho, nalezne, an tak činí.
L 12,44 V pravdě pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.
L 12,45 Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a děvky, a jísti a píti i opíjeti se:
L 12,46 Přijdeť pán služebníka toho v den,v kterýž se nenaděje, a v hodinu, kteréž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s nevěrnými.
L 12,47 Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého, a nebyl hotov, a nečinil podlé vůle jeho, bit bude velmi.
L 12,48 Ale kterýž neznal, a činil hodné věci trestání, bit bude méně. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť mnoho poručili, víceť požádají od něho.
L 12,49 Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří?
L 12,50 Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem ssoužen, dokudž se nevykoná!
L 12,51 Což se domníváte, že bych přišel pokoj uvésti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení.
L 12,52 Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domě rozděleno, tři proti dvěma, a dva proti třem.
L 12,53 Bude rozdělen otec proti synu, a syn proti otci, mátě proti dceři, a dcera proti mateři, svegruše proti nevěstě své, a nevěsta proti svegruši své.
L 12,54 Pravil také i zástupům: Když vídáte oblak, an vzchází od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá.
L 12,55 A když od poledne vítr věje, říkáte: Bude horko, a býváť.
L 12,56 Pokrytci, způsob země i nebe umíte souditi, a kterakž pak tohoto času nesoudíte?
L 12,57 Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého?
L 12,58 Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti, na cestě přičiň se o to, abys byl zproštěn od něho, aby snad netáhl tebe k soudci, a soudce dal by tebe biřici, a biřic vsadil by tě do žaláře.
L 12,59 Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz