^ Lukáš
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 |15| 16 17 18 19 20 21 22 23 24
L 15,1 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
L 15,2 I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.
L 15,3 I pověděl jim podobenství toto, řka:
L 15,4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
L 15,5 A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
L 15,6 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
L 15,7 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím [větší], než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
L 15,8 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
L 15,9 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci:Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
L 15,10 Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
L 15,11 Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
L 15,12 Z nichž mladší řekl otci:Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
L 15,13 A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
L 15,14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
L 15,15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.
L 15,16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.
L 15,17 Přišed pak sám k sobě, řekl:Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba,a já hladem mru!
L 15,18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu:Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
L 15,19 Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.
L 15,20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
L 15,21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.
L 15,22 I řekl otec služebníkům svým:Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
L 15,23 A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
L 15,24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
L 15,25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
L 15,26 I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
L 15,27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
L 15,28 I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
L 15,29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.
L 15,30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.
L 15,31 A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
L 15,32 Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz