^ Lukáš
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 |14| 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
L 14,1 I stalo se, když všel Ježíš do domu nějakého knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
L 14,2 A aj, člověk nějaký vodnotelný byl před ním.
L 14,3 I odpověděv Ježíš, dí zákonníkům a fazieům, řka:Sluší-li v sobotu uzdravovati?
L 14,4 Oni pak mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
L 14,5 A odpověděv jim, řekl:Čí z vás osel aneb vůl upadl by do studnice, a ne i hned by ho vytáhl v den sobotní?
L 14,6 I nemohli jemu na to odpovědíti.
L 14,7 Pověděl také i pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak přední místa vyvolovali), řka jim:
L 14,8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho.
L 14,9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě:Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
L 14,10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě:Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
L 14,11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
L 14,12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval:Když činíš oběd neb večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aťby snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
L 14,13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
L 14,14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
L 14,15 I uslyšav to jeden z spolupřísedících, řekl jemu:Blahoslavený, kdož jí chléb v království Božím.
L 14,16 On pak řekl jemu:Člověk nějaký učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
L 14,17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným:Poďte, nebo již připraveno jest všecko.
L 14,18 I počali se všickni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu:Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne.
L 14,19 A druhý řekl:Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
L 14,20 A jiný dí:Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
L 14,21 I navrátiv se ten služebník, zvěstoval ty věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému:Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
L 14,22 I řekl služebník:Pane, stalo se, jakž jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
L 14,23 Tedy řekl pán služebníku:Vyjdiž na cesty a [mezi] ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
L 14,24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
L 14,25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim:
L 14,26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří,i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
L 14,27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
L 14,28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prvé sedna, nepočetl nákladu, má-li to, nač by ji dokonal?
L 14,29 Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu,
L 14,30 Řkouce:Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
L 14,31 Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
L 14,32 Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji.
L 14,33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
L 14,34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
L 14,35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ven ji vymítají. Kdo má uši k slyšení, slyš.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz