^ Lukáš
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 |24|
L 24,1 Prvního pak [dne] po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.
L 24,2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
L 24,3 A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.
L 24,4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v roušestkvoucím.
L 24,5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?
L 24,6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
L 24,7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.
L 24,8 I rozpomenuly se na slova jeho.
L 24,9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.
L 24,10 Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
L 24,11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
L 24,12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
L 24,13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
L 24,14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
L 24,15 I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.
L 24,16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
L 24,17 I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?
L 24,18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
L 24,19 Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
L 24,20 Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
L 24,21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
L 24,22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.
L 24,23 A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.
L 24,24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
L 24,25 Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.
L 24,26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?
L 24,27 A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
L 24,28 I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
L 24,29 Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
L 24,30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
L 24,31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.
L 24,32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?
L 24,33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
L 24,34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
L 24,35 I vypravovali oni také to, co se [stalo] na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
L 24,36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
L 24,37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
L 24,38 I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?
L 24,39 Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duchtěla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
L 24,40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
L 24,41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?
L 24,42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
L 24,43 A vzav, pojedl před nimi,
L 24,44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.
L 24,45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.
L 24,46 A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
L 24,47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
L 24,48 Vy pak jste svědkové toho.
L 24,49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
L 24,50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
L 24,51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
L 24,52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
L 24,53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz