^ Lukáš
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |18| 19 20 21 22 23 24
L 18,1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
L 18,2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
L 18,3 Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
L 18,4 On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
L 18,5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
L 18,6 I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
L 18,7 A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
L 18,8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
L 18,9 I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
L 18,10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
L 18,11 Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
L 18,12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
L 18,13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
L 18,14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
L 18,15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
L 18,16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
L 18,17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
L 18,18 I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
L 18,19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, [totiž] Bůh.
L 18,20 Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
L 18,21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
L 18,22 Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
L 18,23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
L 18,24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
L 18,25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
L 18,26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
L 18,27 A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
L 18,28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
L 18,29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
L 18,30 Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného.
L 18,31 Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
L 18,32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
L 18,33 A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
L 18,34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
L 18,35 I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
L 18,36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
L 18,37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
L 18,38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
L 18,39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
L 18,40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
L 18,41 Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
L 18,42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
L 18,43 A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz