^ Lukáš
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 |17| 18 19 20 21 22 23 24
L 17,1 Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí.
L 17,2 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
L 17,3 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.
L 17,4 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.
L 17,5 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.
L 17,6 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
L 17,7 Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl?
L 17,8 Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí?
L 17,9 Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se.
L 17,10 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.
L 17,11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.
L 17,12 A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.
L 17,13 A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.
L 17,14 Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.
L 17,15 Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.
L 17,16 A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.
L 17,17 I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět?
L 17,18 Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
L 17,19 I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila.
L 17,20 Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením.
L 17,21 Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.
L 17,22 I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte.
L 17,23 A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. [Ale] nechoďte, aniž následujte.
L 17,24 Nebo jakož blesk osvěcující se z [jedné krajiny], kteráž pod nebem jest, až do [druhé], kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.
L 17,25 Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto.
L 17,26 A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.
L 17,27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.
L 17,28 A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.
L 17,29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky.
L 17,30 Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
L 17,31 V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
L 17,32 Pomněte na Lotovu ženu.
L 17,33 Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji.
L 17,34 Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
L 17,35 Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.
L 17,36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
L 17,37 I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz