^ Lukáš
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 |20| 21 22 23 24
L 20,1 I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží {biskupové} a zákonníci s staršími.
L 20,2 I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
L 20,3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
L 20,4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
L 20,5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
L 20,6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
L 20,7 I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
L 20,8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
L 20,9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
L 20,10 A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
L 20,11 I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
L 20,12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
L 20,13 Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
L 20,14 Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
L 20,15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
L 20,16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
L 20,17 Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
L 20,18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
L 20,19 I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
L 20,20 Tedy střehnouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
L 20,21 I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
L 20,22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
L 20,23 Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
L 20,24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
L 20,25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
L 20,26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
L 20,27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení), otázali se ho,
L 20,28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
L 20,29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
L 20,30 I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
L 20,31 Potom třetí pojal ji, též i [všech] těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
L 20,32 Nejposléze po všech umřela i ta žena.
L 20,33 Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
L 20,34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají.
L 20,35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati.
L 20,36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
L 20,37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
L 20,38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
L 20,39 Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
L 20,40 I nesměli se jeho na nic více tázati.
L 20,41 Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
L 20,42 A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
L 20,43 Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
L 20,44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
L 20,45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
L 20,46 Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
L 20,47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz