^ Job
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 |14| 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jb 14,1 Člověk narozený z ženy [jest] krátkého věku a plný lopotování.
Jb 14,2 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
Jb 14,3 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
Jb 14,4 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
Jb 14,5 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, [a] cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
Jb 14,6 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
Jb 14,7 [O] stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
Jb 14,8 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
Jb 14,9 [Avšak] jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
Jb 14,10 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
Jb 14,11 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
Jb 14,12 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni [lidé], aniž se probuzují ze sna svého.
Jb 14,13 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
Jb 14,14 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky [tedy] dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
Jb 14,15 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
Jb 14,16 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
Jb 14,17 [Ale] zapečetěné maje [jako] v pytlíkupřestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
Jb 14,18 Jistě že [jako] hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
Jb 14,19 [Jako] kamení stírá voda, [a] povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak [i ty] naději člověka v nic obracíš.
Jb 14,20 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
Jb 14,21 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
Jb 14,22 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz