^ Job
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 |41| 42
Jb 41,1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Jb 41,2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Jb 41,3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Jb 41,4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Jb 41,5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Jb 41,6 Přistrojí-liž [sobě] hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Jb 41,7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Jb 41,8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Jb 41,9 Aj, naděje [o polapení] jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho [člověk] nebývá poražen?
Jb 41,10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Jb 41,11 Kdo mne [čím] předšel, abych se [jemu] odplacel? [Cožkoli] jest pode vším nebem, mé jest.
Jb 41,12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Jb 41,13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo [k němu] přistoupí?
Jb 41,14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Jb 41,15 Šupiny [jeho] pevné [jako] štítové sevřené velmi tuze.
Jb 41,16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Jb 41,17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Jb 41,18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho [jsou] jako záře svitání.
Jb 41,19 Z úst jeho [jako] pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Jb 41,20 Z chřípí jeho vychází dým, jako [z] kotla vroucího aneb hrnce.
Jb 41,21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Jb 41,22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Jb 41,23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Jb 41,24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Jb 41,25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, [až] se strachem [i] vyčišťují.
Jb 41,26 Meč stihající jej neostojí, [ani] kopí, šíp neb i pancíř.
Jb 41,27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Jb 41,28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Jb 41,29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Jb 41,30 Pod ním ostré střepiny, stele [sobě na] věci špičaté [jako] na blátě.
Jb 41,31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Jb 41,32 Za sebou patrnou činí stezku, [až] sezdá, že propast má šediny.
Jb 41,33 Žádného není na zemi jemu podobného, [aby tak] učiněn byl bez strachu.
Jb 41,34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz