^ Job
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 |39| 40 41 42
Jb 39,1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, [a] laň ku porodu pracující spatřil-lis?
Jb 39,2 Máš-li v počtu měsíce, [kteréž] vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
Jb 39,3 [Jak] se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
Jb 39,4 [Jak] se zmocňují mladí jejich, [i] odchovávají picí [polní], a vycházejíce, nenavracují se k nim?
Jb 39,5 Kdo propustil zvěř, [aby byla] svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
Jb 39,6 Jemuž jsem dal pustinu [místo] domu jeho, a [místo] příbytku jeho zemi slatinnou.
Jb 39,7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
Jb 39,8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
Jb 39,9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
Jb 39,10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
Jb 39,11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
Jb 39,12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a [na] humno tvé shromáždí?
Jb 39,13 [Ty-lis dal] pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
Jb 39,14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
Jb 39,15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
Jb 39,16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná [byla] práce jeho, [tak jest] bez starosti.
Jb 39,17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
Jb 39,18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
Jb 39,19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
Jb 39,20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? [Anobrž] frkání chřípí jeho strašlivé [jest].
Jb 39,21 Kopá důl, a pléše v síle [své], vycházeje vstříc i zbroji.
Jb 39,22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
Jb 39,23 [Ač i] toul na něm chřestí, [a] blyští se dřevce a kopí.
Jb 39,24 S hřmotem a [s] hněvem kopá zemi, aniž [pokojně] stojí k zvuku trouby.
Jb 39,25 [Anobrž] k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
Jb 39,26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
Jb 39,27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
Jb 39,28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
Jb 39,29 Odkudž hledá pokrmu, [kterýž] z daleka očima svýma spatřuje.
Jb 39,30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu [i ona] jest.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz