^ Žalmy
1 2 3 4 5 6 7 8 9 |10| 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150
Ž 10,1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
Ž 10,2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
Ž 10,3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý [sobě] pochlebuje, [a] Hospodina popouzí.
Ž 10,4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho [jsou, že] není Boha.
Ž 10,5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, [i] na všecky nepřátely své fouká,
Ž 10,6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne[bojím se] zlého.
Ž 10,7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
Ž 10,8 Sedí v zálohách [ve] vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
Ž 10,9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
Ž 10,10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné [pazoury] jeho shromáždění chudých.
Ž 10,11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
Ž 10,12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
Ž 10,13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, [že toho] vyhledávati nebudeš?
Ž 10,14 Díváš se [do času], nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
Ž 10,15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
Ž 10,16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
Ž 10,17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého [k nim] nakloňuješ,
Ž 10,18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby [jich] nessužoval více člověk bídný [a] zemský.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz