^ Žalmy
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 |139| 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150
Ž 139,1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Ž 139,2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Ž 139,3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Ž 139,4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Ž 139,5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Ž 139,6 Divnější [jest] umění tvé nad můj [vtip]; vysoké jest, nemohu k němu.
Ž 139,7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Ž 139,8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
Ž 139,9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Ž 139,10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Ž 139,11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc [jest] světlem vůkol mne.
Ž 139,12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den [tobě] svítí, rovně tma jako světlo.
Ž 139,13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Ž 139,14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná [je] výborně.
Ž 139,15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, [a] řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Ž 139,16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, [i] dnové,[v nichž] formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Ž 139,17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Ž 139,18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Ž 139,19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Ž 139,20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Ž 139,21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, [zdaž] mne nemrzejí?
Ž 139,22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Ž 139,23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Ž 139,24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz