^ Žalmy
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 |49| 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150
Ž 49,1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Ž 49,2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Ž 49,3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Ž 49,4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Ž 49,5 I proč se báti mám ve dnech zlých, [aby] nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Ž 49,6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Ž 49,7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Ž 49,8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť [toho] na věky),
Ž 49,9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Ž 49,10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Ž 49,11 Myšlení jejich [jest], že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; [pročež je] po krajinách nazývají jmény svými.
Ž 49,12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Ž 49,13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
Ž 49,14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého [octnou se] v hrobě.
Ž 49,15 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
Ž 49,16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ž 49,17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Ž 49,18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej [i jiní], když sobě čistě povoluje:
Ž 49,19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Ž 49,20 [Summou]: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li [sobě], bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz