^ Žalmy
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 |102| 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150
Ž 102,1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
Ž 102,2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Ž 102,3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
Ž 102,4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Ž 102,5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
Ž 102,6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Ž 102,7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
Ž 102,8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Ž 102,9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
Ž 102,10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
Ž 102,11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
Ž 102,12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
Ž 102,13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
Ž 102,14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
Ž 102,15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
Ž 102,16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
Ž 102,17 Když by popatřil k modlitbě poníženého [lidu], nepohrdaje modlitbou jejich.
Ž 102,18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
Ž 102,19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Ž 102,20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
Ž 102,21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
Ž 102,22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Ž 102,23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
Ž 102,24 [Až] jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
Ž 102,25 [I] prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
Ž 102,26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ž 102,27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
Ž 102,28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz