^ Žalmy
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 |106| 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150
Ž 106,1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
Ž 106,2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
Ž 106,3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
Ž 106,4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
Ž 106,5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
Ž 106,6 Zhřešili jsme [i] s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
Ž 106,7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
Ž 106,8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
Ž 106,9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako [po] poušti.
Ž 106,10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
Ž 106,11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
Ž 106,12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
Ž 106,13 [Však] rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
Ž 106,14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
Ž 106,15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
Ž 106,16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
Ž 106,17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
Ž 106,18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
Ž 106,19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
Ž 106,20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
Ž 106,21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
Ž 106,22 [A] předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
Ž 106,23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
Ž 106,24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
Ž 106,25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
Ž 106,26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
Ž 106,27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
Ž 106,28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
Ž 106,29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
Ž 106,30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
Ž 106,31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, [a] až na věky.
Ž 106,32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
Ž 106,33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl [ji] rty svými.
Ž 106,34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
Ž 106,35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
Ž 106,36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
Ž 106,37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
Ž 106,38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
Ž 106,39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
Ž 106,40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
Ž 106,41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
Ž 106,42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
Ž 106,43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
Ž 106,44 A však patřil na úzkost jejich, [a] slyšel křik jejich.
Ž 106,45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
Ž 106,46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
Ž 106,47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
Ž 106,48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz