^ Žalmy
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 |104| 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150
Ž 104,1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Ž 104,2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Ž 104,3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Ž 104,4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Ž 104,5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Ž 104,6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, [i] nad horami stály vody.
Ž 104,7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Ž 104,8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Ž 104,9 Meze jsi položil, aby [jich] nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Ž 104,10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, [aby] tekli mezi horami,
Ž 104,11 [A] nápoj dávali všechněm živočichům polním. [Tuť] uhašují oslové divocí žízeň svou.
Ž 104,12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, [a] z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Ž 104,13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Ž 104,14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Ž 104,15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Ž 104,16 Nasyceno bývá [i] dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Ž 104,17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj [má] na jedlí.
Ž 104,18 Hory vysoké [jsou] kamsíků, skály útočiště králíků.
Ž 104,19 Učinil měsíc k jistým časům, [a] slunce zná západ svůj.
Ž 104,20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Ž 104,21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Ž 104,22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Ž 104,23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Ž 104,24 Jak mnozí [a] velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Ž 104,25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť [jsou] hmyzové nesčíslní, [a] živočichové malí i velicí.
Ž 104,26 Tuť bárky přecházejí [i] velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Ž 104,27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Ž 104,28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Ž 104,29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Ž 104,30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Ž 104,31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Ž 104,32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Ž 104,33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Ž 104,34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Ž 104,35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz